a tak vítej na světě, milá T.
čím dříve sepisuji porodní příběh tím lépe pro mě i pro příběh .-)
aktuálně je tento příběh posledním mým doprovozeným porodem, a tak věřím, že mysl je natolik čistá že jej sepíšu co možná nejpřesněji jak se stalo…
u této ženy se mi poprvé stalo, že jsem onemocněla...ačkoliv jsem opravdu zalehla, netrajdala, a léčila se, tak ani po 5ti dnech jsem se necítila o moc lépe….žena už občas vnímala poslíčky, a v neděli mi psala, že se opět vrátili po pár dnech, kdy byl klid...uuff, jsem si řekla, a modlila se, aby porod ještě nepřišel...ráno jsem se však rozhodla, ženě o svém nachlazení říct, at ví a společně vymyslíme, co se případně stane, pokud by se přeci jen miminko rozhodlo, že už je jeho čas.
Žena byla ráda, že ji říkám svou aktuální situaci, a potvrzuje, že je pro ni v pořádku pokud porod nastane, tak abych tam byla já, byť s rouškou na ústech, že žádnou náhradní dulu, kterou ji nabízím, nechce, protože je zvyká na mě a mě by si přála u porodu.
S úsměvem ji říkám, ať mi dá ještě 2-3dny, že ve středu už by to mohlo být fajn…
21.10. si píšeme se ženou, a ptám se, jestli si přeje, aby se miminko narodilo ještě ve znamení vah, něco takového mi utkvělo v hlavě že zmínila na jedné ze schůzek...potvrzuje, že ano. Ptám se, do kdy je znamení vah, a prý už jen zítra .-) tak si říkám, v duchu, že jsem velmi zvědavá, jestli to klapne...
a skoro se musím smát, když mi v úterý po 22h volá muž ženy a sděluje, že ženě právě odtekla plodová voda...ptám se, jestli čirá, potvrzuje. Probíráme možnosti, co se dá teď dělat...a žena chce zůstat co nejdéle doma, radím, ať zkusí ještě odpočívat...znovu si píšeme kolem 1h, kontrakce už jsou, relativně nepravidelné a různě dlouhé, dle prtscn z aplikace...podporuji ženu v tom, že je v pořádku, pokud ona chce, i dál zůstat doma, případně zkusit napářku, souhlasí a opečovává se před odjezdem do porodnice napářkou…
nakonec kolem 3h ranní píše, že se přesouvají do porodnice a dá mi vědět...připravuji ji, jaké scénaře mohou nastat...že pokud je porod v počátku, můžou si ji tam i nechat...tato situace nakonec nastává, byť ne uplně na dlouho, s mužem jsem v kontaktu...píše, že cokoliv se změní, hned dá vědět...a opravdu za cca 45min mi volá, že vag.vyšetření bylo velké překvápko pro všechny a z původních 2-3cm je žena aktuálně na 6-7cm a at tedy dorazím, balím rychle sváču, teplý čaj, a vyrážím do porodnice, kde jsem za pár minut…
ženu už nacházím společně s mužem na porodním boxu, dozvídám se od muže i PA že za těch pár minut další velký posun a že žena je již na 9cm...(vag.vyšetření bylo pro ženu v pořádku)
musím zmínit, že na prvorodičku velký posun během krátké doby…
žena je na porodním lůžku, na boku...ptám se a ujišťuji se, že je pro ni tato poloha v pořádku...kýve že ano…
za dalších pár minut žena popisuje tlaky na konečník, což je známka toho, že miminko hezky sestupuje porodními cestami...podporujeme ženu, že pokud již samo tělo chce tlačit, ať se tomuto pocitu nebrání a klidně jej naslouchá a dělá co cítí že je potřeba…
za chvíli nicméně zkoušíme více aktivního pohybu, podpořit porod miminka...žena jde na wc...prodýchává si kontrakce tam, jsou víc intenzivní….žena zkouší sprchu, tam jí je též fajn….
Nicméně, postupně vnímáme že i ztrací intenzitu, a četnost...přemýšlíme společně s PA co s tím, zkoušíme různé polohy, motivujeme ženu, ať si najde pro sebe tu nejvhodnější….u lůžku, ve stoje...nicméně nakonec se zdají nejvhodnější ty v poloze na boku i sama žena popisuje, že vnímá větší intenzitu…
takto střídáme polohy přes hodinu, postupně však kontrakce slábnout ještě více, žena hlásí, že je už unavená, že nemůže...ujišťuji ji, že si vede skvěle, a že tohle je ta fáze nejistoty, o které jsme si povídali v rámci předporodní přípravy…
PA navrhuje po této době podporu oxytocinem, a žena poté co to společně probereme souhlasí...stačilo malinko a na dalších 5 kontrakcí, které po oxytocinu nabrali sílu, žena rodí své první miminko, v poloze na boku, po boku svého podporujícího muže…
přichází úleva, radost, dojetí...miminko vnímá první dotyky na tomto světě se svou maminkou...první pohledy do očí…první pohledy na to, jak miminko vypadá a jaké je...
tyhle okamžiky zrození mě věřím nikdy nepřestanou dojímat...stejně jako věřím, nikdy nedokážu dostatečně vyjádřit svou vděčnost za to, že mohu být u těchto zrození...a být jejich součástí…
a tak vítej na světě, milá T.