Porodní příběh očima rodící ženy "Porod jinak, než jsem čekala"

Od začátku těhotenství jsem věděla, že chci jako doprovod dulu. Někdy v polovině těhotenství jsem se domluvila s dulou A. z Prahy, že mi bude doprovodem a začala jsem se připravovat na porod. Když jsem začínala 38. týden, ozvala se mi A., že bohužel kvůli vážným zdravotním komplikacím mi nejspíš nebude moct být oporou u porodu - přepadla mě trochu panika - ale že se mi pokusí najít adekvátní náhradu. A tady přišla na řadu Linda. 

Hned po první online seznamovačce jsem věděla, že je vše v pořádku, a že to vesmír zařídil jak nejlépe dokázal. Linda mi byla od první chvíle oporou, přispívala svou úžasnou energií a já cítila opravdový klid. Den před porodem jsem začala cítit bolesti, které jsem chybně označovala jako poslíčky.. po jedné probdělé noci, jsem během dne jen na chvilku usnula na gauči a večer před spaním jsem psala Lindě "Když by se něco dělo, volám." Jen co jsem lehla do postele, bolesti chodily pořád pravidelněji, skončila jsem na hodinu pod horkou sprchou, pořád žádná změna. Asi kolem 4 ráno budím svého muže "Lásko asi rodíme.". Ještě hodinu jsem počítala rozestupy, teď už jistých kontrakcí, a pak jsme vyjeli směr Bulovka. 

Lindě zavolal můj muž až z porodnice, protože jsem ji nechtěla budit, kdybychom přijeli a tam mi řekli, že třeba mám jet ještě domů. Po příjezdu začalo šíleně sněžit, takže Linda jela za námi v kalamitě. Po hodině a něco cesty do Prahy, ale byla s námi a hned byla naprosto přítomna a v plném nasazení. Dalších asi 5 hodin jsem kontrakce ještě zvládala, pak přišla hrozná únava, mikrospánek mezi kontrakcemi, hrozné bolesti zad.. no a moje hlava si řekla, že tohle prostě nedám, že umřu. Začala smyčka proseb o epidural, vět "Už nemůžu. Nezvládnu to. Hrozně to bolí." a pak i proseb o císaře a epizod křiku střídajícího se s pláčem. Opravdu jsem byla přesvědčená, že tohle je konec. 

Po dalších dvou hodinách tohoto opakujícího se scénáře, jsem si konecně nechala prasknout vodu - proč jsem do toho nešla dřív, i když mi to PA s Lindou nabízely už x hodin zpět? Strach. Strach ze zásahu do porodu, že se to všechno ještě víc zintenzivní, a že už teď je to příliš. No vědět, že po odtoku vody bude můj syn do půl hodiny na světě, udělala bych to už dávno. Po prasknutí vody to šlo už rychle, přišla nová a asi i poslední vlna energie, aby mohl náš syn na svět. 

Po dvou probdělých nocích a 8 hodinách v porodnici byl konečně tady. Když jsem ho sama poprvé zvedla z žíněnky a slavnostně konstatovala, že je to kluk (nechávali jsme se překvapit), bylo to nepopsatelný pocit euforie a lásky. Pak se začalo řešit mé krvácení a komplikace, které měl náš malý.. ale celou tu dobu byla Linda s námi. Když musel malý na dětskou JIP, šla s ním, když já nemohla. Vše komunikovala s personálem a pak tlumočila mně. 

Byla úžasnou oporou a plnohodnotnou součástí naší porodní sestavy. Ikdyž se můj porod diametrálně odlišoval od mých představ a spoustu věcí se podělalo, i díky Lindě ho vnímám jako velmi pozitivní zkušenost, na kterou budu vzpomínat s láskou. Jestli někdo přemýšlí nad dulou u porodu, která bude vnášet pozitivní energii a empatický přístup, strežit porodní prostor, úzasně komunikovat s personálem i partnerem a navíc udělá, co rodičce na očích uvidí, Lindu doporučuji všema deseti.