Porodní příběh mýma očima "Porod jinak, než jsem čekala"

V.mi přišla do cesty díky spřízněné dule, která pro tuto ženu hledala za sebe náhradu z vážných zdravotních důvodů, neslučitelné s doprovodem k porodu …

a tak se stalo, že ačkoliv jsem neměla v lednu doprovázet žádnou ženu, V. byla první, která tohle nastavení změnila a jsem za to moc ráda.

Vnímám, že pokud dula hledá jinou dulu z jakéhokoliv důvodu jako náhradu, většinou osloví ty, se kterými to nějak ladí...po více stránkách a ve větších hloubkách a tak A. Moc děkuji za důvěru, že jsi oslovila s tímto zástupem mě a děkuji V. Že byla s mým zástupem v pohodě, byť na poslední chvíli, kdy žena vstupovala do 39tt…

nejdřív jsme se viděly s V. přes online hovor, a pak jsem s V. A jejím mužem měla i schůzku osobní, přeci jen, pokud se uvidíme u porodu, je fajn se poznat i na té fyzické úrovni, navnímat jeden druhého, lépe se poznat…

byla to moc milá schůzka a já odjížděla s pocitem a přáním, abych i já pro pár, byla fajn "náhradou" za jimi vybranou dulu…

dny plynuly, občas jsem se V.zeptala jak se má...jestli se případně něco děje...poslíčky už zmiňovala při naší osobní schůzce a nic víc se zatím nedělo…

den před samotným porodem, mi V. Ráno psala, že už poslíčci chodí ...že tedy odpočívá...a pozoruje...večer jsme si ještě napsaly zprávu, že situace je pořád stejná a V. Slíbila, že pokud by se dělo něco většího, ozve se…

a tak proto mi ráno v 8h volá muž, že už jsou se ženou v porodnici a že je žena na 4cm….-)

tedy se domlouváme, že vyrážím za nimi ...na tenhle den asi myslím nezapomene spousty lidí...uplně neskutečně nasněžilo, v Praze se dle mého nestačili divit kolik sněhu může za tak krátký časový úsek napadnout .-) už když jsem přijížděla, tak dálnice byla jeden sníh, silničáře jsem nepotkala žádná...a místo 35min jsem do porodnice jedla 1,5hod...adreanalinu jsem měla v žilách víc než dost….-)

přijet jsem zvládla v pořádku, přicházím na apartmán, žena ve vaně, uvolněná, hezky prodýchává kontrakce...v klidu a v tichu…

nechávám ji tak, ptám se muže, na dosavadní průběh, abych se nějak zorientovala a měla informace...vše dozvídám..

po nějaké době samozřejmě vnímám že ve vodě je sice ženě moc hezky, a příjemně snad i ...nicméně síla kontrakcí i jejich četnost mizí...a tak takto komunikuju se ženou ...a domlouváme se, že si ještě odpočine, ale pokud by chtěla porod zase trochu více rozeběhnout, zkusí jít z vody a být více aktivní…

a tak po nějaké době z vody ven, samozřejmě se tam může vrátit v případě dalšího odpočívání, nicméně v poloze na čtyřech na žíněnce, kterou jsme si nechali přinést, se zdá, že jí je u rození dobře...hodiny utíkají, a žena začíná čím dál více zmiňovat únavu a že už nemůže...chápu ji, v noci se spíš nevyspala než vyspala...únava je naprosto pochopitelná...ještě chvíli stačí jen slova pochopení, nicméně, začíná to brát více a více pozornosti, a cítím je čas něco s tím dělat...domlouováme se po 5hod že bude fajn vědět, jestli se vaginální nález změnil, vnímám, že to by mohlo být motivací i pro ženu a třeba i energií...PA je úžasná, podporující, respektující, laskavá, potkávám ji v této porodnici poprvé a hned bych si ji přála mít asi u všech svých doprovodů zde…

společně komunikujeme moc hezky, "spolupracujeme" v zájmu ženy...prostě boží!

Ženu vyšetřuje a hlásí nález 6cm! Jo! Posun...nicméně pro ženu nedostatečný...už nemluví téměř o ničem jiném než o únavě, a epidurálu, připomenu rizika, benefity,...o tom, že ji celou dobu chválím, a vidím jak je statečná a jak skvěle to zvládá, to je víc než jasné…

celou dobu je velmi podporující její muž...drží ženu...fyzicky, slovně...často ji připomíná, že epidurál nechtěla...že si vede skvěle. …

nicméně, situace je náročnější..bavíme se společně o dalších možnostech...zvažujeme provést dirupci vaku blan...rizika, benefity, za mě cítím, že v tuhle chvíli by to mohlo porod posunout blíže k narození miminka, samozřejmě nemohu vědět, jak na to miminko zareaguje, ale pořád mi tahle varianta přijde nejšetřenější z těch dalších, které jsou aktuální na výběr…

žena nejdřív nechce slyšet, nicméně, nakonec se domlouváme, že pokud se po prasknutí vaku blan se za 30min nic neuděje, je dalším krokem epidurál…

než stihneme zavolat PA, V. Začíná mluvit o císařském řezu, že už opravdu nemůže, že si ho přeje, ať ji ho udělají...chápu ji. Je neskutečně vyčerpaná, nicméně připomínám, že zatím k císařskému řezu není jediný důvod, miminku se daří skvěle, skvěle zvládá porod...nicméně, volám PA a ptám se ji na ženino přání….

PA ujišťuje ženu, že si vede skvěle, a že by byla škoda ukončit porod takhle kousek před porodem miminka...nabízí další možnosti, které vlastně jsme probrali a shodujeme se na nich…

V.souhlasí s prasknutím vaku blan, které v zápětí PA provádí...

PA při tomto prasknutí vaku blan, při něm za ty další dvě hodiny které uběhly, konstatuje posun na 7cm, což je super posun...po prasknutí vaku vlastně ještě při samotném zákroku konstatuje PA okamžitý posun na 9cm...což prostě si přeješ určitě! A radost z toho máme všichni…

za pár minut už nutí i ženu proces tlačit...zmizely pochybnosti, zmínky o epidurálu, žena se noří do sebe a rodí své miminko…

ani muž ani žena přitom netuší pohlaví svého miminka, což v dnešní době bývá zřídka, pro mě i tato skutečnost má ještě o trochu jinou hloubku…

navíc si přejí, aby miminko, až se narodí, slyšelo jako první hlasy jich...neskutečně mě překvapuje dětská lékařka i PA, že toto přání zaregistrovali, přečetli sis jej v porodním přání a vědí ho a chtějí jej dodržet...boží!

Za pár desítek minut po odtoku vody se rodí miminko, v síle ženy, do její náruče…

vítá ho, tiskne ho k sobě…

boží prostě. I teď mě mrazí, když píšu příběh…

a tak jen cítím vděčnost, vděčnost že mohu a že jsem tam, kde jsem…