Jak se narodila D.
Další příběh se odehrál v prostředí sociálních sítí...v rámci svých časových možností se snažím i ženy, pokud cítím, že jsou tak nastaveny, podpořit, svými informacemi...a nejinak to bylo i u této ženy, která se na jedné z fb skupin dotazovala na vyvolávaný porod...ozvala jsem se jí, s tím, že pokud bude chtít, ráda ji povím, co ji zajímá a ona se ozvala do soukromé zprávy…
potřebovala "jen" podpořit v tom, že, pokud je fyziologické těhotenství, miminko i ona v pořádku, tak je v pořádku dát sobě i miminku víc času než jen pár dní po termínu porodu…vyměnili jsme pár zpráv i hlasovek…
žena měla neskutečně příjemný a milý hlas…:-) mnohem později jsem se i od ní díky společné komunikaci dozvěděla, že je nevidomá, o to víc mě možná dojal její příběh co se dělo dál...
po pár dnech od naší komunikace mě zajímalo, jak se má a jak proběhla komunikace se zdravotnickým personálem a jaká je aktuální situace…
a její odpověď?
"Dobré ráno, Lindo, :-) vy ste hodná, že ste si vzpomněla. :-) Představte si, že si to miminko vyřešilo samo. D. se nám narodila neplánovaně v neděli v půl šesté ráno doma. Od dvou hodin ráno jsem měla čtyři mírné kontrakce po 15 min, ale s obrovským tlakem dolu, jak se asi malá tlačila hlavičkou. Tak jsem šla do sprchy, zkrátilo se to na 10 min, ale proběhly zas jen dvě kontrakce a pak další až za půl hodinku. Bylo to dost nepravidelné. Odešla mi zátka, tak jsem v 5 h ráno šla šťouchnout do manžela, že dnes už asi rodím, ale ať je zatím v klidu, že je čas. Ale hned vstal. No, volali jsme rodičům, ať přijedou tak na 7:30, že si v klidu vezmou starší dcerku. A my budeme čekat, než se porod rozjede.
Zkusím to zkrátit. Šla jsem nějak intuitivně do vany, nevím, jak mě to napadlo, ale ve výsledku, teď zpětně to zachránilo náš byt od špíny a všeho. Sprchovala jsem se, hledala různé polohy, které se ve vaně hledaly naprosto skvěle. Najednou mi odtekla plodová voda, bylo tak 5:15 a volala jsem na manžela, ať zavolá na 155, že nevím, jestli můžeme ještě čekat doma na nějaké kontrakce po kratších intervalech nebo jestli se musí hned jed do porodnice. Sotva to paní na lince zvedla, už jsem jen stihla říct manželovi, že cítím fakt obrovský tlak, že tělo potřebuje tlačit, ale že nevím, jestli můžu, že cítím, že je kůže strašně napjatá, ale ,bojím se, že je na tlačení ještě brzy, aby mě malá moc nepotrhala. Paní na záchrance nám jen stihla říct, ať si v klidu prodýchám kontrakci, ale v tu chvíli já ani neměla pocit, že nějak já sama musím tlačit, tělo jen lehce zatlačilo, já seděla ve vaně na bobku a najednou jsem v rukou držela hlavičku. Byla to další půl vteřinka a já držela v rukou naši D. Nějak intuitivně jsem jí hned dala na hrudník a jen ze mě vypadlo: máme miminko. A během minutky vyklouzla i sama placenta. Od zavolání na záchranku do doby, kdy vešli záchranáři k nám do bytu, uteklo asi 12 min a když k nám pánové přišli, já už spokojeně seděla ve vaně s tím naším uzlíčkem štěstí. Smekám před pány záchranáři, jak se vcítili do celé situace, nestresovali, nervali mi miminko. Nechali manžela přestříhnout pupečník, pak malou zabalili do folie, aby neprochladla a hned mi jí dali. Jeli jsme pak do porodnice, nebránila jsem se, bylo mi to v tu chvíli jedno, já měla miminko v ruce a žila jsem si nějak v jiném krásném okamžiku. :-) Ale rozhodně jsem neměla potřebu se s nimi dohadovat, že už zůstaneme doma. Přece jen vzhledem k tomu, že jsem nevidomá a manžel slabozraký, jsem se třeba bála odhadnout jak moc krve odešlo, jestli je malá v pohodě atd. A v porodnici mě potěšili, prý jen kosmetické šití, wow. Lidské tělo je neuvěřitelné. Malá se krásně kojí a od včerejška jsme už doma. Takže tak u nás. Omlouvám se, takovýto nečekaný, ale krásný porod neumím napsat jednou větou"
Já jsem plakala po přečtení dojetím a prožívala jsem každé slovo z vyprávění.
I o tomto vnímám, že je být Dula... podporovat ženy v jejich postojích, a rozhodnutích….
Jeden příběh, si možná řeknete, ale ovlivnil už teď životy tolika lidí a já děkuju že jsem, byť malinkou součástí"….