Porodní příběh očima rodící ženy: "Zrození cestou"

V sedm ráno se K. budí, přitulí se ke mně a chce prsíčko. Když je pak už na druhém, tak mě zabolí v podbřišku. To se mi občas při kojení stávalo. Teď bolí víc a třikrát po sobě. K.se ptá, kdepak je ta S. Odpovídám, že ještě v bříšku. Hladí ho a říká, že S. už neroste, že už vyrostla. Vstáváme. Odchází mi trochu plodové vody a hlenová zátka. Té už jsem si všimla o půlnoci, když jsem si dočetla a šla spát. Natěšení jsem naštěstí zaspala :)

Dáváme si s K. jablečný mošt, zapínám konvici, utírám ručníkem kapky plodové vody z nohou. Mezitím projde pár kontrakcí a S.se na chvíli zastaví a zamyšleně hledí, úplně jako by věděl, co se děje. Říkám mu, že S.je na cestě a za chvíli tu bude s námi. Píšu Lindě, píšu vám. Fotím oddací list a těhotenskou průkazku. P.vstává, jde vařit snídani. Říkám mu, že rodím. Jdu do vany. Je půl deváté. P. volá M., ta ruší klienty na dnešek a je připravená. Lebedím si ve vaně s růžovým olejem od J., kontrakce jsou ve vodě o poznání příjemnější. P. mi přinesl krupičnou kaši s broskvovým kompotem a kafíko. Říkám mu, že tentokrát pojedeme s předstihem, aby byla cesta na pohodu. Kaše je výborná, sním asi třetinu, ještě si dělám fotku ve vaně a chystám se na kafíko, ale najednou se přihlásí silnější kontrakce a pak další a další. Zdvihám se, že vylezu z vany. Jakmile se postavím, kontrakce mě úplně zbourá, taková síla to najednou je. Několik dalších kontrakci stojím opřená o umyvadlo, mezi kontrakcemi provádím ranní skincare. P. mě obléká do županu a že jedeme. Hledám poporodní vložky, nechci, aby byla voda v autě, nemůžu je najít, provizorně vkládám miniručník. Chci se obléknout, ale nakonec volím župan. P. je už dost nervózní. Linda na nás čeká na benzince asi 20 minut od Rakovníka. Nabízela, že přijede k nám a klidně mě odveze, P. říká, že se sejdeme až tam. Tuším, že to nestihneme. P. je neoblomný, nechce, abych rodila doma. Je asi 9:40. Popohání mě do auta, ještě mu dávám nějaké věci, beru deku a ručník a jdeme. K. chce jít po schodech. Vzteká se, když jedeme výtahem. V garáži řvu jak tur, ale do auta se mi podaří nastoupit. Je asi 9:50. Jedu vzadu, snažím se stejnou pozici, jako když se rodil K., není tam tolik místa, kolik bych potřebovala, strkám K. hlavu do sedačky, moc se mu to nelíbí, vypadly mu kostky, trochu křičí. Auto dost hází, musím se hodně zapírat, abych nespadla, což nejde ruku v ruce s uvolněním a zpomalením kontrakcí. Říkám P., že se miminko narodí v autě, ať zastaví. Brzdí na Shellce na Evropské. Chce volat záchranku, říkám, ať nevolá, nechci rodit v sanitce. Otvírá, vidím, že je krásně a slunečno. P. dává na sedadlo řidiče, kde se uklidní. Bál se o maminku. Najdu si pohodlnější pozici, jsem ve vysokém kleku otočená čelem k opěradlu sedačky, kterou objímám. P. mluví s dispečerkou ze záchranky. Cítím hlavu. P. mi pomáhá z kalhotek. Rikam mu, ať mi dá všechny ručníky z tašky. Hlava jde na hráz, pak zase zpátky, takhle několikrát. Projdou asi dvě další kontrakce. Potřebuju pro hlavu víc místa, dávám jednu nohu dopředu, klečím jen na jednom koleni, tedy ve startovací pozici, v rytíři. Mám pod sebou hezky vystlanou deku a dost prostoru pro miminko. Hlava už zůstává na hrázi. Jde ven do půlky, tak chvilku zůstane, nechci se natrhnout, jsem hodně opatrná, netlačím. Hlava je vzápětí venku celá, rotují ramena a tělíčko krásně vyklouzne ven na sedadlo na připravenou deku. Chvilku všichni unešeně koukáme na miminko, K je roztomilej. S hezky dýchá, má pěknou barvu, hýbe se, beru si ji k sobě, přikrývám ručníkem, tulíme se. Za pár minut přijíždí záchranka. Jsou moc milí, nikdo nespěchá, všichni se usmívají , doktorka je skvělá. Sedíme ještě chvíli v autě, oni si připravují věci, žádnej stres, doktorka mě ujišťuje, že budu mít S u celou dobu v náruči u sebe. Naloží nás, já mám pár bolestivých kontrakcí. Jsme všichni včetně K v sanitce. P přestřihne pupečník. Vyrážíme. Záchranář se o mě hezky stará, přikrývá mě, kouká, jestli mě nic netlačí, jestli mám pohodlí. Kontrakce a za moment porodím placentu. S se za jízdy krásně kojí, všichni jsou z toho unešení, moc se jim to líbí. Dorazíme do Motola, kde dostane doktorka vynadáno, že nezavolali předem. Snad si z toho nic nedělají, tohle byl záchranářský dream team. Ale největší dream team a duo úžas jsme byly pochopitelně my dvě s S 🩷Jo a v kolik se ta naše holka narodila přesně nevíme, ale podle hovoru s dispečerkou odhadujeme 10:09 nebo o pár minut dřív.